Základní škola Vyškov, Nádražní 5

Vítejte na "Nádražce"!

Vývoj školství ve Vyškově na přelomu století

Na konci 19. století ve Vyškově existovaly pouze německá obecná a měšťanská škola. Podle sčítání v roce 1880 byl počet českých obyvatel větší o více než 500 osob. I přes tento fakt, trvalo několik desítek let, než dosáhla česká obec vytčeného cíle – postavit českou měšťanskou školu.
Touha Čechů po své vlastní škole sílila. Houževnatost a vytrvalost vyškovských se dočkala ovoce. S nástupem prvního českého starosty Aloise Součka poč. 20. století můžeme hovořit o rozvoji českého školství. Vyškov se mohl chlubit svou vlastní českou měšťankou v roce 1908.

1905–1914

Zájem o návštěvu německé měšťanské školy rapidně upadal a škola byla udržována návštěvou českých dětí, které německy vůbec neuměly, ale jejichž rodiče byli zaměstnáni v německých závodech a institucích a byli na nich existenčně závislí. Tak vypadalo německé školství 20. století.

Situace se změnila v roce 1905, kdy bylo povoleno zřídit českou měšťanku. Jediným problémem se jevilo umístění této školy. Třídy se na 3 roky tísnily v pronájmu německé měšťanské školy (nyní budova KKD). Už zbýval jen poslední krok, a to postavit vlastní českou školu.

Zahájení výstavby školy připadlo na podzim 1906. Už o dva roky později, přesněji 14. června 1908 byla slavnostně vysvěcena arcibiskupem olomouckým ThDr. Františkem Bauerem. Při aktu slavnostního svěcení byla přítomna městská rada i členové okresního výboru. U slavnosti chyběli zemský hejtman markrabství moravského Serenyi i místodržitel markrabství moravského pán Heinold-Udyňski, o jehož ustanovení napsal pokrokový tisk jako o políčku českému obyvatelstvu Moravy a Slezska.
Podle písemných svědectví současníků se jednalo o tehdy největší měšťanskou školu v celém Rakousko-Uhersku.
Na tehdejší dobu byla škola skutečně moderní. Měla tělocvičnu, šatny, kreslírnu, kabinety přírodopisné, fyzikální, zeměpisné i rýsovnu. Všechny sbírky byly velmi dobře vybaveny. Velkou poklonu složil i c. k. okresní inspektor Antonín Kotrlý při návštěvě 24. a 25. června, když podotkl: „Není školy měšťanské na Moravě, jež by se jí rovnala.“
Nádherná secesní budova poskytovala zázemí hned několika školám – dívčí měšťanské škole, chlapecké měšťanské škole, jež měly společného ředitele, dále obchodní škole, rolnické a hospodářské škole a útočiště zde našlo ve dvacátých letech i muzeum.